... ve starobylém vltavském kraji

Počátky územního uspořádání Čech sahají do raného středověku, kdy vzrůst státního teritoria nutil přemyslovská knížata hledat způsob, jak zabezpečit vládu nad svou zemí. V té době došlo k rozčlenění státu na menší správní celky, které spravovaly osoby mající ke knížeti příbuzenskou vazbu. Takto vzniklé úděly však nebyly trvalé a v průběhu let se mohla jejich rozloha měnit. Zdá se, že ve Středním Povltaví, které až do 12. století bylo řídce osídlenou a hustě zalesněnou oblastí, žádný správní útvar tohoto typu nevznikl.

Situace se ovšem změnila v první polovině 13. století, kdy za vlády krále Přemysla Otakara I. roku 1227 vznikl nový správní systém, skládající se z kastelánství a dvorského úřadu. Dvorské úřady byly zaměřeny zejména na zabezpečení  hospodářského chodu královského dvora. Změna uspořádání správy státu se v tomto kraji nejvýrazněji projevila založením královského hradu Kamýk nad Vltavou, který se před rokem 1236 stal centrem pozemkového majetku českých panovníků, na němž se rozkládal rozsáhlý lovecký revír. Hrad se tak logicky stal také sídlem dvorského úřadu královského lovčího. Správní obvod kamýckého hradu dnes již není možné přesně rekonstruovat. Zdá se ale, že se mohlo jednat o poměrně rozsáhlé území podél středního toku Vltavy, zahrnující východní část dnešního Příbramska a Sedlčansko. V této oblasti se ovšem nenacházel výhradně královský majetek. Významná byla zejména pozemková držba církevních institucí, z nichž je třeba připomenout především pražské biskupství, které od roku 1216 vlastnilo pozdější příbramské panství.

Významnou správní funkci však bylo Kamýku souzeno plnit jen po dobu jednoho století. Za vlády krále Jana Lucemburského byl hrad i s úřadem lovčího zastavován Heřmanovi z Miličína a Petrovi z Rožmberka. V roce 1367 pak císař Karel IV. přenesl úřad nejvyššího lovčího na hrad Dobříš, a kamýcké many (královské služebníky) převedl k novému hradu Karlštejn. Kamýcký hrad byl opuštěn a změnil se ve zříceninu. Společně s městečkem sice nadále zůstával královským majetkem, ale byl zastavován různým šlechtickým rodům. V roce 1381 udělil Václav IV. pravomoc k výkonu krajské správy deseti královských městům. S určitou nadsázkou lze říci, že v této době byly Čechy poprvé rozděleny do deseti krajů, v jejichž čele stáli úředníci, tak zvaní poprávci (iudices provinciales). Roku 1405 jsou jmenováni poprávci jedenácti krajů a to jeden až čtyři pro kraj. Území Středního Povltaví bylo tehdy přičleněno k Prácheňsku, které bylo poměrně rozlehlým krajem zabírajícím jihozápadní část Čech. Jeho původním střediskem byl hrad Prácheň u Horažďovic, později se správním centrem kraje stalo město Písek.

Od husitských válek se v krajském zřízení upevnila moc hejtmanů volených stavy z řad šlechty. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad se počet krajů zvýšil na čtrnáct. Z Prácheňska byly nově vyčleněny kraje Podbrdský a Vltavský, které vznikly na území kdysi spravovaném z kamýckého hradu. Hranicí obou nových krajů se stala řeka Vltava, takže jedna polovina někdejšího Kamýcka připadla k Podbrdsku, a druhá k Vltavsku. Střediskem Podbrdska bylo  rálovské město Beroun, na Vltavsku, které bylo nejmenším českým krajem, podobné centrum chybělo. Některé jeho funkce postupně přijalo poddanské město Sedlčany, avšak v první polovině 16. století stoupl vliv hejtmanů natolik, že kraje byly spravovány z jejich sídel a skutečná krajská města přestala existovat. Skutečným centrem správy se tak stávaly šlechtické hrady a zámky, které byly v držení určitého hejtmana.

Od roku 1706 měli podle nařízení císaře Josefa 1. vykonávat státní správu v jednotlivých krajích školení úředníci (byrokraté), kteří ale museli při svém rozhodování přihlížet ke stavovským návrhům. Po roce 1714 byly Čechy rozděleny do dvanácti krajů, přičemž došlo ke spojení Podbrdského a Vltavského kraje v kraj Berounský. Za vlády císařovny Marie Terezie byly v letech 1748 – 1751 krajské úřady zestátněny a místo dvou krajských hejtmanů byl ustanoven jeden, který byl úředníkem s odbornou kvalifikací a měl za povinnost sídlit a úřadovat v krajském městě. Mimo jiných úkolů začínal dohlížet i na vrchnost a vybírání berně. Ke zrušení středověkého územního uspořádání českých krajů došlo až v roce 1850. Příbramsko a Sedlčansko se stalo součástí nově vzniklého Pražského kraje, který se stal předchůdcem dnešního kraje Středočeského.